Obec Ždánov

oficiální web obce


MENU

Historie

 

 

 Zámek ve Ždánově

 č.p. 1 patřil augustiniánskému klášteru v Pivoni s různými přestávkami od počátku 15. stol. až do roku 1787.

 

 

Detail [›]
Nad hlavním vstupem je dodnes patrný kamenný erb se znakem augustiniánského konventu s letopočtem 1730.  Což je rok, kdy byl zámek pivoňskými Augustiniány postaven, jako letní rezidence pro hosty augustiniánského kláštera. Jedná se o jednoduchou, obdélníkovou, jednopatrovou stavbu v barokním stylu. Hlavní vjezd do dvora byl v SV rohu. Skoro celou severní stranu areálu zaujímala okrasná zahrada obdélného tvaru, s pravidelnou sítí cestiček, zřejmě francouzského typu. Při východním konci zahrady stála tehdy zděná budova č.p. 35, stejně široká jako zahrada, přibližně o rozměrech dnešního zámečku nebo jen nepatrně delší a širší. Dnes už po ní není ani stopy. Ve Stabilním katastru byla označena jako „obytná budova s továrnou na kameninu."

 

V roce 1787 byl klášter zrušen a začal být nazýván zámkem. 

Detail [›]
Detail [›]

 

Majetek byl převeden na Náboženský fond. V roce 1800 koupil zámek v dražbě pražský advokát Leonard Stöhr. V roce 1814 zakoupil dvůr se zámečkem František Josef Mayer, který zde v č.p. 35 založil manufakturu na výrobu kameniny, přičemž později (získáním privilegia 2.října 1832) sortiment rozšířil i o porcelán. V továrně tehdy pracovalo 9 zaměstnanců. Vyráběla se zde typická ždánovská keramika (Tannava). Byla to bílá keramika stáčená do forem, bíle glazovaná, s prolamovaným, plným okraje talířů, s klasickým dekorem napodobující listy, úponky vinné révy, hrozny, dubové listy atp. Jednalo se především o jídelní a kávové soupravy. Keramika se také vyráběla ve Wendlovně, kde se za 1.replubliky říkalo „U Malířů“ č. p. 46. V době úpadku významu poštovní cesty po roce 1861 (kvůli vybudované železnici) znamenala místní manufaktura pro oblast ekonomickou záchranu. Výroba porcelánu ve Ždánově končí kolem roku 1896. Po roce 1896 přestěhoval svou výrobu František Josef Mayer do Klenčí, kde se dodnes vyrábí chodská keramika s nezaměnitelným a typickým květinovým dekorem.  Stavební plocha s továrnou č.p. 35 zanikla v roce 1898. 

Stabilní katastr z roku 1838 uvádí už jako majitele Antonína Pangratze, fabrikanta. V roce 1843 byl celý pivoňský statek včetně Ždánova přikoupen k blízkému panství Poběžovice Leopoldem Thun-Hohensteinem. Celé panství poběžovické koupili však v roce 1864 hrabata Coudenhove, u nichž Ždánov zůstal až do roku 1945, kdy přešel podle dekretu prezidenta republiky do vlastnictví státu.

Po vyvlastnění v roce 1945 převzalo budovy dvora se zámečkem místní JZD Draženov, které v 1961-1962 prostory zámečku nechalo místními občany upravit pro kulturní účely. V prosinci 1961 byla dokončena adaptace sálu, 2 místnosti a šatny. Zámek byl ve velmi špatném stavu po požáru v roce 1994. V roce 1995 byl předán v restituci Jiřímu Řezáčkovi z Postřekova. V lednu 1996 odkoupil zámeček za 400.000,- Kč Ing. Josef Tauer z Postřekova. Od listopadu 2006 vlastnila zámeček firma KAPPEL, a.s., z Prahy a od března 2011 firma KAS PARTNER, a.s., z Prahy, která započala opravu střechy a okapů na hlavní budově a u přilehlých budov zazdila okna.

 11.9. 2015 zámek odkoupila za 800.000,- Kč Obec Ždánov, která v roce 2017 a 2018 nechala díky dotacím pokrýt střechu a vyměnit okna hlavní budovy. Opravit krov a střechu u severního křídla a v letošním roce 2019 plánuje rekonstrukci obvodových stěn jižního křídla a pravého sloupu u vstupní brány. Kulturní památkou je zámek vyhlášen od roku 1958.

 

 

socha   sv. Augustina

 

 

Detail [›]
Naproti zámku stojí pískovcová socha   sv. Augustina v životní velkosti. Světec je oděn v řasené dlouhé roucho bez mitry.

Před jeho levou nohou stojí andílek, jenž nad svým levým bokem drží mušli a s úsměvem pohlíží dolů. Světec levicí opírá o bok zavřenou knihu a nad ní přidržuje srdce, pravici volně pokládá na hruď a hledí k nebi. Chronogram na žulovém podstavci uvádí rok 1763. Na stěnách podstavce jsou vyryté obdélné rámy s čtvrtkruhově vykrojenými rohy, v předním rytý nápis: /AVGVSTINO / DoCtorVM PrinCIpl / Patrl sVo / StrVXere / Stokenses / AVgVstlnlanl /.

Kulturní památkou je vyhlášena od roku 1958.

 

 

Kaple bl. Kolomana

Detail [›]
Kaple stávala v místech mladší části Ždánova zvané Hrůbek, kde byl podle pověsti pohřben poustevník Koloman (†1012). Podle kroniky pivoňského kláštera zde v 17. století místo údajného hrobu označovala dřevěná boží muka (odtud Hrůbek = malý hrob).

Později tu mlynář z Dlouhého mlýna vystavěl zděná boží muka, při nichž stával starý pařez stromu, na kterém byl prý Koloman oběšen. Mezi lety 1683-1684 byla na Hrůbku pivoňským klášterem vystavěna nová barokní osmiboká stavba (oktogon) kaple s pětibokým chórkem. Zasvěcena byla blahoslavenému Kolomanovi.

Kamenná deska v podlaze kaple připomínala Kolomanův hrob. V roce 1961 při požáru shořela šindelová střecha kostela s krovem a přestože klenba kostela zachránila skoro všechen inventář (oltář, kůr, obrazy aj.), bylo tehdejšími správními orgány rozhodnuto zbourat a odstranit tuto kulturní památku (1963). 

 

 

 

Kaple bl. Kolomana a sv. Pia z Pietrelciny 

Detail [›]

 

Od roku 2016 probíhala v obci veřejná sbírka na stavbu nové kaple.

V červenci 2017 byly zahájeny stavební práce a 23. září 2018 byla stavba dokončena, plzeňským biskupem Mons. Tomášem Holubem vysvěcena a v prosinci 2018 zkolaudována. 

V kapli se v říjnu slouží poutní mše svatá, v prosinci zpívání při betlémském světle a v květnu májová bohoslužba.

V květnu 2019 zde farář z Klenčí pod Čerchovem, P. Ivan Pavlíček, pokřtil Julii Brunnerovou (*10/2018) a Johanu Peterovou (*11/2018) ze Ždánova č. p. 54.

 

 

 

Detail [›]
Dříve obecní škola-dnes obecní úřad. V obci Ždánov žili před koncem druhé světové války většinou lidé německé národnosti, při sčítání obyvatelstva v roce 1930 to bylo téměř 90 % obyvatel. Pro školní vyučování byla v obci před rokem 1945 využívána budova č. p. 1, což byl jednopatrový zámeček z roku 1730. Zde byla školní třída pro děti z německých rodin (většinová škola). Po roce 1945 nastaly pro obec Ždánov rozsáhlé společenské změny. Vzhledem k tomu, že v obci vzrostl počet dětí z českých rodin, byla pro potřeby školního vyučování využívána budova č. p. 49, kde se již učilo pouze česky.      V levé části této budovy byla zřízena jednotřídka pro 1. až 5. ročník základní školy. Každoročně se v jednotřídce učilo průměrně 18-25 žáků. V pravé části č. p. 49 byla nejprve zřízena mateřská škola. Po jejím zrušení se v těchto prostorách (kolem roku 1950) upravil učitelský byt. Vyučování zde skončilo 30. června 1962. Zánikem obecné školy ve Ždánově žáci 1., 2. a 3. ročníku dojížděli linkou ČSAD do školy v Draženově a ostatní do Domažlic. Školní budova měla dále rozmanité využití. Prostory jednotřídky využívala od roku 1965 do roku 2006 prodejna smíšeného zboží. V současnosti se zde nachází kulturní sál pro 80 lidí. Pravou část od roku 1964 do roku 1970 využívali draženovští fotbalisté. Do roku 1990 byly prostory využívány jako byty. Po revoluci v roce 1989 zde nachází sídlo nově vzniklý Obecní úřad Ždánov (jedna místnost a schodiště na půdu). Zbývající dvě místnosti byly v roce 1993 upraveny na dodnes sloužící hospodu.

 

Půjdeme-li po cyklostezce směrem ke Klenčí, spatříme historickou budovu bývalého mlýna, kterému se říká Dlouhý mlýn. První písemná zmínka o tomto mlýnu pochází z roku 1654. Mlýn míval dvě kola a pilu a dodnes ho vlastní potomci původního mlynářského rodu (Teierlovi). Dlouhý mlýn leží v katastru Draženova.

 

Červený mlýn nacházející se od Dlouhého mlýna severozápadním směrem získal toto označení údajně podle barvy původní fasády. Na rozdíl od Dlouhého mlýna, leží Červený mlýn v katastru obce Ždánov. Písemné zmínky se rozcházejí v tom, zda tu pracovalo jedno mlýnské kolo nebo tu byla kola dvě. Dědici původního mlynářského rodu vlastnili Červený mlýn do roku 2004 (Porazilovi). Současní majitelé (Houdkovi) stavbu zrekonstruovali a zachránili tak před zřícením.  

 

Nedaleko Červeného mlýna, okolo Wendlovny (č. p. 46 - osídlena do roku 1945 a pak zbourána), vedla klenečská větev zemské stezky později Císařská poštovní silnice (která se však místy od původní zemské stezky značně vzdalovala). Stezka se na úpatí pohraničního horského hřebene na Domažlicku rozdělovala do tří hlavních větví – klenečské, domažlické a všerubské. V ranném středověku byla nejvyužívanější všerubská procházející Všerubským průsmykem přes Eschlkam a Furth im Wald, domažlická větev sloužila spíše místnímu obchodu a klenečská větev procházející Waldmünchenem a Klenčím vedla přes Ždánov, Březí na Horšovský Týn. Po této větvi bylo od začátku 16. století vedeno i poštovní spojení Řezna (Regensburgu) s Prahou. Sloužila odnepaměti obchodníkům, diplomatům, na počátku 18. stol. vojenským oddílům pochodujících na Rýnská a Italská bojiště, na počátku 19. stol. Chodským poddaným, kteří dováželi suroviny nutné pro provoz tehdejších skláren a keramických dílen (dřevo, dřevěné uhlí, křemen), zřizovaných na úpatích Českého lesa, poštovním poslům, jakož i prostým poutníkům a dětem docházejících do městské školy v Klenčí. Poštovní spojení přinášelo kraji velký hospodářský užitek do roku 1861, kdy byl zahájen provoz na dráze (odklon přes Domažlice a Furt im Wald) a pošta se již nedopravovala po silnici.  U této stezky (kdysi vlevo od Wendlovny) stojí 6 m vysoký kovaný kříž z roku 1822. Původní kříž byl pravděpodobně vykován na Hamru v Peci pod Čerchovem. Na jaře 2012 jej noví majitelé Červeného Mlýna (Houdkovi) obnovili a farář z Klenčí p. Čerchovem P. Libor Buček vysvětil a zároveň pokřtil jejich druhorozeného syna Jonáše (21.4.2012). První sobotu v září u příležitosti „Mlejnfestu“ se zde ode roku 2018 slouží mše svatá.

 

Přestože existuje jen málo písemných dokladů o průběhu těchto cest, lze je v krajině rozpoznat podle hlubokých vyježděných, do terénu zaříznutých úvozů, kapliček, křížů, rozcestníků, božích muk a orientačně výrazných stromů. 

V úseku mezi Ždánovem a Klenčím byla v době zcelování pozemků původní zemská stezka rozorána a přeměněna na louky a pastviny. A tak například dlouhá desetiletí stávala uprostřed pole boží muka s letopočtem 1850 a iniciály I A M vyrytými ve spodní části kamenného soklu. Obnova původní stezky se cesta dočkala výstavbou cyklostezky (2011).

 

 

 

Detail [›]
Pařezovský kopec (485 m n. m.) -významný krajinný prvek mezi Ždánovem a Pařezovem (GPS: N 49° 27.940’SE 12°50.124’V). Geomorfologicky spadá do celku Podčeskoleská pahorkatina, podcelku Chodská pahorkatina a okrsku Poběžovická kotlina. Pařezovský kopec tvoří sušší lada s roztroušenými náletovými dřevinami. Právě ojedinělá ladní společenstva s velkou druhovou diverzitou byla důvodem k registraci kopce jako významného krajinného prvku (VKP). Většina svahů je zde orientována jižně nebo jihozápadně a na nich můžeme nalézt mnoho zajímavých místních druhů rostlin. Vyskytují se zde například následující druhy rostlin: vstavač kukačka, vemeník dvojlistý, vítod obecný, jetel horský, jetel alpínský, turan ostrý, hadinec obecný, řimbaba chocholičnatá, jehlice plazivá. Pozemky mnoho let nikdo neudržoval a ty začaly zarůstat náletovými dřevinami. Od roku 2004 zde Český svaz ochránců přírody Libosváry zahájil extenzivní pastvu koz, ovcí a jaků. Díky tomu zde nadále mohou růst například ohrožené druhy orchidejí. Území je významné i ze zoologického hlediska. Vyskytují se zde například otakárek ovocný, potemník písečný, svižník polní či nesytka česká. Z Pařezovského kopce se nám otvírají zajímavé výhledy například na Český les (Čerchov, Haltravský hřeben). Na úpatí kopce se nachází povrchový lom Ždánov.

 

Detail [›]
Povrchový lom Ždánov, v němž se těží pegmatity a jehož rozměry jsou přibližně 200x150m, s úskoky na bočních stěnách lomu, má v současné době dno těžby v nadmořské výšce 410 m n.m. Nadmořská výška terénu v těsné blízkosti lomu dosahuje cca 420 m. Lom leží při úpatí západního svahu uvedeného terénního hřbetu, který je podmíněn geologickou stavbou území, tj. různorodou odolností hornin vůči jejich zvětrávání. Přibližně od vrcholové části terénního hřbetu směrem k západu až severozápadu se vyskytují amfibolitické diority poběžovického bazilického masivu. Jižní až jihovýchodní část svahu terénního hřbetu tvoří cordierit biotitický rohovec. Pegmatitová čočka je uložena v trondjemitu, který obklopuje muskovit biotitická pararula. Povrchový lom leží v dílčím hydrologickém povodí černého potoka.

 

 

Nad hlavním vstupem je dodnes patrný kamenný erb se znakem augustiniánského konventu s letopočtem 1730.  Což je rok, kdy byl zámek pivoňskými Augustiniány postaven, jako letní rezidence pro hosty augustiniánského kláštera. Jedná se o jednoduchou, obdélníkovou, jednopatrovou stavbu v barokním stylu. Hlavní vjezd do dvora byl v SV rohu. Skoro celou severní stranu areálu zaujímala okrasná zahrada obdélného tvaru, s pravidelnou sítí cestiček, zřejmě francouzského typu. Při východním konci zahrady stála tehdy zděná budova č.p. 35, stejně široká jako zahrada, přibližně o rozměrech dnešního zámečku nebo jen nepatrně delší a širší. Dnes už po ní není ani stopy. Ve Stabilním katastru byla označena jako „obytná budova s továrnou na kameninu“.

V roce 1787 byl klášter zrušen a začal být nazýván zámkem.